Reklama
Jaroslav Svoboda

Navážet se do slabšího pohlaví nemusí vždy dopadnout vítězně

17. 03. 2017 9:10:08
Ještě za totáče, na povinné brigádě v rámci VŠ o prázdninách, v Radotíně to bylo, jsem zažil věc, která mě už tolik let dokáže pokaždé při vzpomínce opravdu výrazně vylepšit náladu. Snad mi odpustíte jeden nutný vulgarismus...

Pracovali jsme jako ti podřadní študáci, a dělali beton a maltu zedníkům, kteří stavěli rodinné řadové paneláky. Samozřejmě, že i v tomto případě jsme měli každou šichtu nárok na polední pauzu. Jak ji využijete? Jasně ... skočíte si zakoupit limču a nějaký ten kus salámu s rohlíkem do místního krámu.

A tak si vyberete oběd do košíku a potom stojíte ve frontě na zaplacení.

A tady je můj zážitek ... Stojím v cca desetimetrové frontě, chci zaplatit a následně pozřít vše nakoupené. Bylo léto a každý chodil v tom nejtenčím. Ve frontě stál můj zednický mistr, toho dne už od rána značně pod vlivem. A za ním tak ob dva čekající docela, a od pohledu vůbec ne konfliktní, pohledná holka. Ale oči mého mistra se zajímaly jen o jednu část jejího těla, krytou jen tím tenkým tričkem. Můj šéf měl už v poledne docela slušnou hladinku a tak byl docela bojovný, a tudíž i velmi statečný.

Asi, aby nás zednické přidavače rozveselil, se do té mile vypadající slečny navezl. Pořád si ji prohlížel, a protože fronta na zaplacení se docela táhla, najednou vystřelil: „Holka kdy jsi byla, když pánbůh rozdával kozy?“ Podíval se hned po nás, zda jsme zaznamenali jeho osobitý a úžasný humor. Pak se jeho zrak vrátil k oslovené dívce. Trošku tu dívenku do dneška podezírám, že takovému ataku nečelila poprvé, nebo na takovou otázku byla připravená. Nevím. Ale její reakci jsem do dnes nezapomněl. Podívala se na něho, trvalo to tak dvě vteřiny, a nahlas a jadrně řekla: „Stála jsem na kundu ty ... ty chudáku smradlavej!“ To slovo "smradlavej" pronesla opravdu pomalu, procítěně, jadrně a s naprostým opovržením. Konec,definitivní konec! Bomba a totální destrukce fronty na kasu! Řada se smíchy rozpadla a já asi vysypal i svůj nákupní košík.

Tehdy nás tam bylo asi tak dvacet, ale sestřelení připitého a namachrovaného zedníka prostou holkou jsme zaznamenali všichni, a dost možná jsme to všichni někde později dali k lepšímu. Až jsem už to jednou slyšel dokonce v nějaké léty upravené podobě jako vtip. Ale, přísahám, tehdy jsem u toho byl a vážně se to, a už je to nějakých třicet let, stalo.

Holka, nevím, co je s tebou dnes. Asi máš děti a žiješ spokojený život. Ale tehdy jsi byla Kleopatra, opravdová Kleopatra s nadhledem na debila v mých očích... Na tebe, na tvoji neuvěřitelnou pohotovost, na tvůj humor a nadsázku si dodnes rád vzpomenu.

Zvyšte článku karmu!
Autor: Jaroslav Svoboda | | karma: 47.70 | přečteno: 6836 ×
Facebook Twitter Google Plus

Diskuse

Vstoupit

V diskusi je 9 příspěvků.
Poslední z 24. 3. 2017, 8:51

Poslední články autora
PŘEJÍT NA ÚVODNÍ STRÁNKU iDNES.cz
Reklama